PŘEROV NAD LABEM - podrobně
Renesanční zámek
Přerov nad Labem, na jehož území, na tzv. Bílé Hůrce bylo už v 8. století staroslovanské hradiště, je poprvé uváděn r. 1227. Jeho nejstarším doloženým majitelem byl královský podstolník Kojata z Hněvina Mostu, syn Hrabiše z Mostu, který Přerov r. 1227 odkázal svému panoši Konrádovi. U následujících držitelů Ranka z Přerova (r. 1266) a Matouše z Přerova (r. 1279) je již zřejmý určitý blízký vztah k břevnovskému klášteru.
Podle D. Menclové zde klášter ke správě svého statku založil tvrz už v polovině 13. století a v posledním dvacetiletí 14. století - v době největší hospodářské prosperity církve - zde začal stavět nové správní sídlo, pozoruhodné svou rozlohou i prostorovým řešením. Měl to být téměř pravidelný obdélník o stranách asi 40 až 45 m, obestavěný obytnými křídly a obklopený vodním příkopem. Přístup byl na severu z poplužního dvora po dřevěném padacím mostě. Z celé dispozice bylo však postaveno jen jihovýchodní nároží s částí jižního a východního křídla. Obě křídla spojoval velký rohový sál s arkýřem, osvětlovaný velkými čtverhrannými okny s kamennými kříži. Na rohový sál směrem na západ navazovala řada valeně zaklenutých komor s úzkými okénky a na východě o něco užší křídlo, jehož místnosti měly většinou ploché stropy. Řada elipticky uzavřených gotických portálů, které se tu zachovaly přes pozdější přestavby, umožňují zařadit stavbu do okruhu stavební huti, činné v té době na stavbě kostelní věže v Nymburce.
Klášter zřejmě nestačil dokončit stavbu započatou kolem r. 1380, a proto r. 1400 uložil novému nájemci Michalu Drštkovi ze Sedlčánek a jeho nástupci (r. 1419) Petru z Trkova, aby stavbu zachovali a opravovali. Při této příležitosti je poprvé výslovně uvedena zdejší tvrz. Po Petrově smrti se Přerova zmocnil císař Zikmund a v r. 1437 jej zastavil Jindřichovi ze Stráže, jemuž povolil i přestavbu tvrze.
Po jeho smrti r. 1466 se stal pánem Přerova Jiří Strážský ze Stráže a z Přerova, nejvyšší soudce Království českého. Po Jiřího smrti získal sňatkem s jeho dědičkou Přerov nejvyšší kancléř Království českého Jan ze Šelmberka, který se od r. 1484 psal "na Přerově". R. 1499 vymohl povýšení Přerova na městečko s vlastním znakem, týdenním trhem a dalšími hospodářskými výsadami. Pokračoval také ve stavbě sídla, především tím, že rozšířil východní křídlo o nový dvorní trakt. Pokud lze z dochovaných fragmentů pozdně gotické omítky, portálků a ostění pozdně gotického okna soudit, vybudoval celý východní trakt do výše prvního patra a patro stavěl i v jižním křídle. Výška podlaží rohového sálu s arkýřem se však liší od výše podlaží v obou křídlech.
Když Janův syn a dědic Jindřich ze Šelmberka, nejvyšší komorník Království českého, prodával r. 1524 přerovský statek spojeným obcím pražským, byl Přerov v kupní smlouvě poprvé označen jako zámek. Po porážce prvního stavovského protihabsburského povstání r. 1547 byly součásti přerovského statku oběma městům pražským konfiskovány a vytvořeno z nich komorní panství přerovské, jež mělo vlastní správu v čele s hejtmanem. Prvním ze známějších hejtmanů byl r. 1560 Jan starší Robmháp ze Suché, pocházející ze staré rodiny původně usedlé v Českých Budějovicích. Z období jeho správy jsou doklady o opravách a přestavbách hospodářských budov i zámku.
Pracemi na Přerově byl pověřen zednický mistr Bonifác Wolmut, který r. 1560 předložil návrh na úpravu přerovského zámku. Na půdorysném plánku je uzavřená čtyřkřídlá budova cca 35 x 40 m s téměř čtvercovým nádvořím, na jižní a západní straně zúženým arkádami, k nimž v jihovýchodním rohu přiléhá široké schodiště o dvou odpočívadlech. Další schodiště je umístěno v severovýchodním rohu nádvoří. Východní křídlo zámku je téměř dvakrát širší než ostatní trakty. Okna a dveře jsou na tomto plánu vyznačeny jen v jižním a západním křídle, kde mělo být započato se stavebními úpravami, a dále v severovýchodním rohu nádvoří.
V r. 1563 začal na Přerově stavět Matteo Borgorelli, který tu ještě r. 1568 dokončoval stavbu nového zámeckého pivovaru. V této fázi stavebních úprav byly zřejmě i vyzdobeny zdi východního křídla sgrafity, jak svědčí nápis s letopočtem 1567 na dnešním severním nároží západní stěny východního traktu. V úpravách zámku i hospodářských budov se patrně pokračovalo průběžně dále a někdy v této době byl asi také zaklenut přízemní rohový sál s arkýřem, patrně po císařově rozhodnutí ponechat i v prvním patře sál stejné velikosti. Stavby se r. 1574 ujal Ettore de Vaccani, který zde pracoval až do r. 1605 s přestávkou v l. 1579-1581. R. 1582 už se pořizovalo vnitřní vybavení do císařských pokojů v severní části východního křídla. V l. 1583-1584 se pracovalo na vyzdívání příkopu a zvyšování příkopové zdi, ale také se dělaly a předělávaly okenice k pokojům. R. 1585 byla nejnáročnější stavba mostu a "šneku novýho z pokojů Jeho Milosti přes příkop do obory bažantí". V dalších letech se pak úsilí soustředilo na stavbu nebo úpravy hospodářských objektů - pivovaru, starého mlýna, nového mlýna s pilou, dvora, vinice, chmelnice a rybníků.
Výsledkem všech těchto stavebních úprav byl tedy dvoupatrový renesanční zámek stojící na gotickém tvrzišti o půdorysu téměř pravidelného čtyřúhelníku o stranách 40 x 45 m. Ze všech stran jej obklopoval sypaný val s hradební zdí a zděný vodní příkop. Severní strana byla chráněna ještě druhým vodním příkopem. Původní padací most, vedoucí ze severu od vstupní brány, byl nahrazen mostem zděným na dvou obloucích. Dvoupatrové jižní a východní křídlo bylo spojeno patrovou stavbou zámecké kaple s presbytářem v arkýři a velkým rytířským sálem. Jihovýchodní nádvorní schodiště zvýšeno věžovitou stavbou, v níž byly umístěny hodiny a zavěšen zvon. Zdi východního křídla byly zdobeny sgrafity. Mezi okny druhého patra a i dále v jejich úrovni nad okny prvního poschodí rohového sálu jsou dodnes figurální výjevy biblického i světského charakteru i scény, v nichž se oba motivy prolínají. Pod dějovou částí sgrafitové výzdoby se táhne podél celé fronty široký rozvilinový pás s vkomponovanými lidskými a zvířecími figurami. Od prvního patra až k příkopu byla stavba vyzdobena sgrafitovou bosáží. V nádvorní části východního křídla se ve druhém patře s okny střídala sgrafitová arkáda, pod arkádou i okny byla stejnou technikou provedena balustráda. Od prvního patra opět jako na východní stěně sestupovala sgrafitová bosáž, která pokrývala i osmibokou věž. Nádvorní fasáda jižního a větší části západního křídla byla rozčleněna arkádami. V prvním patře východního křídla byl i byt zámeckého kaplana, severní část druhého patra zabíraly císařské pokoje. Starý pivovar a sladovna byly v severním křídle.
Od r. 1598 se začalo odkupy přerovské panství zmenšovat a jeho zbytek přivtělil r.1631 Ferdinand II. zcela k Brandýsu nad Labem. Častými průchody císařských i jiných vojsk během třicetileté války bylo brandýské panství s Přerovem tak vyčerpáno, že již počátkem r. 1632 stálo na pokraji zkázy. O tři léta později proto Ferdinand III. přerovskou část brandýského panství osvobodil od povinnosti ubytování vojsk. Zkázu panství dovršili r. 1639 Banérovi vojáci, kteří vypálili císařské statky Benátky, Přerov a Lysou.
Po třicetileté válce se započalo nejdříve s obnovou hospodářství a vlastní zámek, jehož zdivo vykazovalo trhliny až k základům, opravován nebyl. Teprve r. 1671 byl proveden odhad škod na zámku; oprav se ujal Santino de Bossi. Ještě z r. 1677 jsou dochovány zprávy o zřícení části zdiva "pod dřevěnou pavlačí v zadním štoku". Následkem švédského drancování se zřítilo nejen severní a západní křídlo zámku, ale nepodařilo se zabránit ani zřícení severní části východního křídla s císařskými pokoji, která ještě r. 1671 stála. Severní a západní trakt nebyl již nikdy obnoven, zříceniny císařských pokojů lze vidět dodnes. Několikaletými opravami, při nichž materiálem i lidmi vypomáhal poděbradský hejtman, se podařilo zachránit alespoň dodnes stojící část východního a jižního křídla. Kdysi výstavné sídlo pokleslo na pouhý lovecký zámeček.Zámek, vydrancovaný i za nevolnického povstání r. 1775, stále více pustl. R. 1848 zůstalo neporušeno pouze východní křídlo s vrchnostenskou kanceláří a křídlo jižní, adaptované r. 1841 na byty hospodářských zaměstnanců.
Svou renesanci prožíval přerovský zámek od r. 1860, kdy jej koupil arcikníže Leopold II., velkovévoda toskánský. Příznivý obrat nastal zejména od r. 1870, kdy po Leopoldovi nastoupil jeho syn Ludvík Salvátor, který se snažil zámek zrenovovat a vrátit mu podobu staročeského šlechtického sídla ze 16. století. Při renovačních a rekonstrukčních pracích v l. 1872-1873, prováděných zejména na východním křídle, byly zámecké budovy zpevněny masívními pilíři. V této době bylo také zčásti nově vybaveno východní křídlo, zčásti opraveno původní zařízení. Na severní zdi východního traktu byla vybudována dřevěná vyhlídková pavláčka.
Po Ludvíkově smrti koupil přerovský zámek císař František Josef I., po něm jej zdědil r. 1916 císař Karel. Po r. 1918 byl přerovský zámek spolu s ostatním habsburským majetkem zestátněn. a pronajímán mezinárodní dívčí mládežnické organizaci YWCA. Roku 1943 koupil zámek německý lékař Faifar, který zde chtěl zřídit vodoléčebné sanatorium. V r. 1945 připadl zámek Fondu národní obnovy.
Povodní byla r. 1947 silně poškozena hradební zeď s vestavěnou barokní kapličkou sv. Jana Nepomuckého a musela být z bezpečnostních důvodů stržena s výjimkou zděné severní brány u mostu přes příkop. R. 1948 se ujala východního křídla církev československá, která používala zámecké kaple již od r. 1922. Jižní trakt byl pronajat skladu nábytku, ten však budovu nadměrně zatěžoval. R. 1958 dostal toto křídlo do užívání Československý rozhlas pro svůj ústřední archív. R. 1982 se uživatelem celého objektu stal Československý státní rozhlas Praha, nyní je v majetku Českého rozhlasu.
V l. 1959-1960 byl zámek nákladem Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje restaurován. Při tom byla objevena na části prvního patra východního průčelí a na schodišti i v interiéru jižního traktu pozdně gotická omítka, zdobená malovaným kvádrováním. Odkryto bylo i pozdně gotické ostění zazděného okna v severní zdi jižního křídla. Obnovena byla také sgrafitová výzdoba zámku, která byla při opravách v 19. stol. překryta jednotnou omítkou.
Do současnosti zůstalo z původního zámku zachováno jižní a východní křídlo se sgrafitovou výzdobou, porušenou na východní stěně mezi prvním a druhým oknem prvního patra nepravidelnou plochou se zachovanou pozdně gotickou omítkou. Oba trakty jsou zesíleny pilíři. Nádvorní fasáda jižního křídla je rozčleněna arkádovou soustavou o třech obloucích. Ploché oblouky obou vyšších pater jsou zasklené, přízemí je zazděno, v každém oblouku jsou však prolomeny dveře. Nad jihovýchodním schodištěm znatelně vystupujícím do nádvoří, je nevysoká osmiboká věž se stanovou střechou, zakončenou makovicí. Uvnitř je zavěšen zvon a bývaly zde hodiny. Z vnějšího jihovýchodního nároží vybíhá po celé výšce budovy obdélníkový arkýř, nad příkopem nesený mohutnými krakorci. Je zakončen stanovou střechou s čučkem. V přízemí východní části je vstup do sklepů, kdežto obytné prostory jsou přístupné po otevřených dřevěných schodech, přistavěných na severní straně ke vchodu do prvního poschodí. Interiér východního křídla je nejzachovalejší. Pozornosti zasluhují zejména dva gotické portálky v prvním patře, jeden sedlový a druhý ukončený lomeným obloukem, dále dřevěné kazetové stropy zdobené rozetami, vyřezávané intarzované dveře s uměleckým kováním, kamenné krby v obou patrech i dřevěné umělecky vyřezávané schodiště, spojující uvnitř budovy první a druhé poschodí. Místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem, pořízeným za Ludvíka Salvátora. Jihovýchodní část zámku je rozdělena pouze do dvou podlaží. V přízemí je bývalá kaple sv. Salvátora s presbytářem v arkýři a nad ní rytířský sál s velkým krbem a zbytky loveckých trofejí. Uprostřed nádvoří je studna, na severu vede přes příkop zděný most o dvou obloucích, z nichž jeden je zazděn. Most vede ke zděné bráně, jež zbyla z původní hradby. Od západu je nádvoří uzavřeno zdí s vchodem do sadu.
Odkaz na velmi zajímavé stránky věnující se nejen zámku, ale také osobě cestovatele a přírodovědce, arcivévody Ludvíka Salvátora Toskánského: http://www.ludviksalvator.cz/
